Jak to tak asi bývá, s odchodem mého prvního vrhu nastalo jisté oddechnutí a s tím spojený relax, doprovázený příjemným pocitem spokojenosti. Spokojenosti nad tím, že ač na jednu stranu hodně sebevědomý člověk v rovině odvahy, tak na druhou stranu neskutečný „nerváček“, jedná-li se o moje nejbližší a jejich zdraví, jsem všechno kolem porodu a odchovu našeho prvního vrhu A vlastní CHS Bekannie zvládla ve zdraví:-) Dobrý pocit ve mne nakonec zanechal taky výběr nových domovů pro naše tři dlouhánky. Mohu tedy zase taky něco napsat o dění mimo štěňátka.

Bývá zvykem, že se vždy alespoň slovem zmíním o proběhlé sezóně a nebude tomu teď jinak. Sezóna 2016/2017 byla díky nakrytí naší mladší holčičky předurčena do romantického soužití „ve dvou“ jak za starých časů, ačkoliv i tentokrát na mě čekalo jedno „poprvé“…

Říjen - sezóna naháněk mi netradičně začala již počátkem října, kdy jsem byla pozvána od kamaráda a bývalého kolegy z práce na soukromou komorní akci do krásných lesů kolem Koryčan. Kdo zná přírodu v Chřibech, moc dobře ví, jak moc krásně, ale zároveň sychravo, zde může být. Ačkoliv se nás týkala spíše ta druhá varianta, i tak jsem prožila příjemný den plný překvapení v podobě „jízdy na seleti“ nebo neutuchajícího údivu nad prací mé Beky ve zcela neznámé a silně zazvěřené honitbě – mimo jiné tři lišky nahnané rovnou na střelce (mimochodem vždy v podobě mého zkoušejícího z kurzu myslivosti jak kdyby mu chtěl ukázat, jak dobře udělal, že mě od zkoušky nevyhodil:-)). V říjnu jsem se ještě podívala na naháňku hned dvakrát – společně se Zdenkou do Střelic a na státní svátek po roce pauzy k vynikajícímu kamarádovi a dvornímu učiteli střelby Romanovi do Býkovic. Tam jsem se jako vždy moc těšila, jelikož se v jeho MS vyskytují hned čtyři mí spolužáci z kurzu, které vždy ráda vidím. Jediné co snad mohlo kazit vynikající dojem z akce, byl fakt, že jsem v noci před tím zapíjela narození mého prvního vrhu a i proto jsem odsunula své „poprvé“ na později. 

 

Listopad – začal jak již to je u mne zvykem honem v Lipůvce u mého „domovského“ sdružení a tam jsem již poprvé stála na ranním zahájení s flintou v ruce:-) Hony u nás jsou vždy v poklidné přátelské atmosféře, doplněné pozvolným tempem a dobrou náladou. 14 dní po honu následovalo pro mne dlouho „očekávané a s radostí přijaté“ pozvání na naháňku do Horního/Prostředního Poříčí nad Křetínkou, kde se jako jeden ze členů stará o místní honitby můj dobrý kamarád Vlastík a v neposlední řadě mu je zdárným pomocníkem jeho syn Ondra, který „světe div se“:-) je opět mým spolužákem z kurzu, ale dokonce i nějaký ten pátek už milým kolegou z práce! 

Pozvání přišlo od Ondry a doufám, že se snad stane tak trochu tradičním:-) Naháňka měla vysokou úroveň organizace, zajímavé složení psích pomocníků - poprvé jsem viděla pracovat MMO, o jejichž energii jsem již něco málo slyšela, ale v neposlední řadě Clumber Španěla u kterého musím říci, že ač možná pouze tento jedinec, leč přesto mě dosti udivil a nadchl stylem své práce, o jeho barytonu v hlase pro nás milovníky jazzu nemluvě. Pro mne se zde konala mimo jiné takové re-premiéra s flintou v ruce (přeci jen na prase je to něco jiného než na bažanta) a pocit krásné honitby, kde se střídal slušně prostupný les s krásnými loukami a dobře odvedená práce Beky, ve mne zanechal po skončení a pohledu na velmi slušný výřad pocit zadostiučinění. Fotečky je možné shlédnout na tomto odkaze:

 

www.zonerama.com/Sedlak/Album/2447887

 

Prosinec – v tomto měsíci jsem měla více práce s již odrostlejšími štěňaty, než myšlenek na pobíhání po lese, ale i přesto jsem si našla chvilku na tradiční Štěpánský hon v Lažanech, kde se mi povedlo slovit svého prvního bažanta (domnívám se však, že to bylo spíše dílo štěstěny, než mé „přesné mušky“:-)). Následovala naháňka se Zdenkou u pana Jelínka – zde nemá cenu již zbytečně opakovat starou známou pravdu. Perfektní organizace, perfektní zázemí i banda honců, perfektní svačina, perfektní večeře… jediné co se mohlo povésti trochu více bylo ranní počasí, které připomínalo tajfun na severním pólu. Dovolím si však zde, bude to až skoro jako klišé u poslední akce, vyzdvihnout PRECIZNÍ PROFESORSKOU PRÁCI moji Beky. Jednou mi někdo řekl, že ideálním věkem jezevčíka je věk kolem 4-5let. Mě nezbývá než souhlasit! Beky na této naháňce v 5,5 letech předvedla excelentní práci jezevčíka na naháňce. Úmyslně píši jezevčíka, jelikož se domnívám, že od něj se skutečně očekává spíše hlášení zvěře s jejím stavěním a nahnání na střelce (samozřejmě s neutuchajícím hlášením), než pokus o roztrhání prasete o 10násobek váhy těžšího:-).Bekynka hned dvakrát v poslední leči předvedla rychlý návrat od rudlu zahnaného na střelce mezi řady honců, které se následně ukázalo jako velmi šťastné zejména pro kamaráda vedle mne, který se zrovna chystal nevědomky nasednout na cca 50kg bachyňku v maliní 1m před ním (otázkou zůstává, co by na to řekla ona:-)). Beky neochvějným nejhlubším altem, který je zrovna ona schopna vydat, bachyňku nejen ohlásila, ale začala dorážením pomalu posouvat z maliní ven, což se jí nakonec za přispění zmiňovaného kamaráda i povedlo. Podobná situace nastala jen o jedno smrčí dál, kdy mi po vypuštění z vodítka udělala vývrtku za záda a šup do trní, kde jsem byla 100% přesvědčena o holé prázdnotě…nj, jaké bylo překvapení, když Bek zmizí v trní, slyším opět onen alt a tvrdé doléhání, díky kterému (naštěstí) doběhne jediný pomocník v okolí v podobě šikovného jagoše a vyhání společnými silami krásného 100kg kňoura!!! To že si na úplném konci leče ve svých oblíbených spadaných stromech ve svahu, opět najde lišku jako každý rok, kterou nažene až na střelce, beru již pouze jako třešničku na dortu. Pouze k této situaci dodám, že jsem ráda, jaký jsou kamarádi honci u Jelínka profesionálové a na lišku nestříleli, ač jim šla krásně napříč holou mezí – Beky byla v jejím závěsu v rozmezí 5m a to by „ustát“ nemusela.

Již nyní se těším na další sezónu, kdy zase budeme v plném počtu s oběma holkama:-)