WUT SCHWPoR 2014 - pohár v práci na barvě bez doprovodu rozhodčích

01.07.2014 10:43

Skoro to tak vypadá, že o víkendech nedělám nic jiného, než jezdím po výletech se svýma holkama nebo aspoň na akce, které bezprostředně s jezevčíkama souvisí:-) Věřte mi, že to tak není, jen období, kdy jsem zprovoznila tyto stránky, mi takové příležitosti poskytuje a já je z velkého vděku přijímám.

Tuto sobotu jsem s velkou vděčností přijala nabídku a podpořila tím i nápad Zdenky, zajet se podívat na skutečně vrcholnou soutěž pro jezevčíky v práci na barvě. Myslím, že takový názor na tuto soutěž nemám pouze já, ale co jsem měla možnost poslouchat, tak také zkušení vůdci, objíždějící tento typ soutěží již několikátým rokem! 

WUT SCHWPoR - pohár v práci na barvě bez doprovodu rozhodčích, se koná každý rok v jiné zemi, a my měli to štěstí, že se letos konal u naších východních sousedů - na Slovensku v Malackách. Přesněji řečeno ve "vojenském obvode Záhorie" mezi obcí Malacky a Rohožník. Tuto destinaci jsme měli my, co bydlíme v nejkrásnější části ČR, tedy na jižní Moravě, co by kamenem dohodil! Abychom vytížili auto kamaráda Vlastíka Boháče dostatečně, přibrali jsme sebou my moraváci i Jirku Cikryta, který to má s těmi kořeny na Moravě již kapánek nahnuté (Vysočina), ale bábovka od jeho hodné manželky to vše napravila. Jirka i Zdenka sebou vzali navíc i svoje zlatíčka, a aby to bylo pro změnu věkově vyrovnané, Zdenka měla sebou svou zakladatelku CHS a věkem již veteránku – Bellu z Tanaborku, a Jirka svou nejmladší členku smečky – Chessy od Hájkovy lípy.

Cesta byla více než rychlá a tak jsme dorazili s rezervou na domluvené místo, kde nás ochotně (aspoň myslím;-)) vyzvedl Maťo Kováč, za což mu ještě jednou děkuji! Za ním jsme již dojeli na místo, kde se konalo slavnostní zahájení celé soutěže. Jednalo se o začátek obory VLM SR, kde jsou postaveny dva „sruby“ jako zázemí pro hosty, krásný rybníček s posezením pod pergolou, krbem atp., a hlavně a především pro mě jako „mysliveckého diletanta“ hodně zvěře, což se projevilo i to ráno procházkou 2 kusů daňčího jen na dohled od nás. Zahájení proběhlo, jak to tak naši slovenští bratia asi mají, o necelou hodinku později, ale o to bylo příjemnější. Na soutěž dorazili nejen Češi a Slováci, ale také zástupci Švýcarska, Holandska, Polska a Itálie! Rozhodčí tak byli složeni ze zástupců ČR, SR a Švýcarska.

Po přejezdu celé kolony aut do „Vojenského obvodu Záhorie“ a jejich umístění do stínu korun několika prastarých dubů (nebo buků, už nevím), mohlo vše začít. Pro naši moravskou koronu bylo příjemné, že čeští zástupci šli díky rozdělení na tři skupiny, hned jako první. Vašek Sluka vyrazil se svým hlaďákem Caramelo ze Zelené mýtiny na 40-ti hodinovou stopu a Radek Halada s fenkou DLOUHÁNA Elsou od Širočiny na 20-ti hodinovou stopu. Mě osobně to přišlo jako chvilka, kdy Zdence zvoní mobil a na jeho druhém konci oznamuje Monika Illová, jakožto rozhodčí, výsledek Vaška – čas 22min a 2 markanty!!! No radost veliká, kterou následně podpoří vrátivší se Radek a hlásí výsledek – 29min a 3markanty!!! Nutno říci, že Maťo, který si s námi již povídal u občerstvení, se začínal bát, že to udělali až moc lehké. Následující hodiny ho však vyvedly z omylu. Úspěšně dokončili soutěž již pouze 4psi! Na 40-ti hodinové stopě skončil na druhém místě švýcarský zástupce pan Alfred Schmutzki a drsňačka Kyra v.d. Jufferfey s výsledkem 44min a 2markanty. Na 20-ti hodinové stopě potom k naší radosti skončil na druhém místě František Bábík se svým psem drsňáka Fraser Grand Amity a třetí místo potom Roman Benadik s hlaďakem (trpasličím?) Fin Vlama.

Bohužel a nebo bohudík, jsme museli odjet ještě před úplným skončením soutěže, jelikož Vlastík (jakožto vzorný manžel) vezl ještě navečer svou ženu a dceru na letiště. Bohužel píši proto, že nemohu popsat výsledek zejména italských účastnic, které byly na takové soutěži poprvé a věřte/nevěřte;-), jedna z nich neměla absolutně žádné zkušenost s vypracováním barvy! Pevně věřím, že se všechny účastníky povedlo nalézt do setmění a bez větších psychických či fyzických útrap. Bohudík, ale možná bohužel (kdo ví;-)), jsme našim odjezdem přišli také o večerní vyhlášení výsledku (proto nejsou ani uvedeny výsledky u zbývajících úspěšných účastníků) a následné večerní posezení mezi, pro mne, příjemnými lidmi.

Krásné fotečky z průběhu lze již nyní nalézt ve fotogalerii Miší Přibáňové (od které jsem si dovolila stáhnout pár z nich pro účel tohoto článku):

http://grandamity.rajce.idnes.cz/29.06.2014/

Na závěr již jen mé tradiční – DĚKUJI MOC všem, co si se mnou na této akci povídali, předávali své zkušenost s loveckým výcvikem jezevčíků (oni ví, kteří to jsou) a ti další nechali poslouchat jejich zážitky. V neposlední řadě ZDENCE, že mě nabídla jet na tento výlet! Moc si všeho vážím a neberu to jen jako samozřejmost!

A na úplný závěr mi dovolte neodpustit si poznámku, že i když většina myslivců kolem mě tvrdí, že nejlepší ráz jezevčíka pro mysliveckou praxi je drsňák…KDO VÝHRÁL OBA TYPY STOP???!!!

 

PS: večer jdu nakapat stopu a ráno pujdeme s Beky na to a uvidíme, zda tip na opětovné vzbuzení zájmu o barvu od jednoho z těch nejzkušenějších, bude účinný;-)