Černý den pro chovatele...
Říkává se, že je nešťastným dnem "pátek třináctého"... Tak v naší chovatelské stanici to od letošního roku bude trochu jinak:-( Nezačal mi ten rok zrovna dvakrát dobře, ale pevně věřím, že jsem si to vybrala na celý jeho zbytek...
Bradley Bekannie byl z mého pohledu nejvlohovější pejsek, proto jsem byla nadšená, že si právě jeho vybrali také velmi sympatičtí a skromní lidé, táta se synem, oba polovníci ze Slovenska. Že se jedná o charakterní lidi dokázal i fakt, že mi oznámení o ztrátě svého již miláčka celé rodiny, zavolali s velkým smutkem v hlase hned ten den...
BRADLEY NAVŽDY BUDEŠ MŮJ NEJHODNĚJŠÍ A ZÁROVEŇ NEJCHYTŘEJŠÍ KLUK Z VRHU B...
... telefonát ze Slovenska však přišel v době, kdy mi moje domácí 10.měsíční naděje Badys zvedl u nás v honitbě prasata a hnal se za nimi hodně daleko (honič po mamince)... Najednou jsem začala mít kromě smutku ze ztráty jednoho štěněte divný pocit v břiše... koukám na GPS dle které už jsme Badysovi jeli naproti, protože se začínalo stmívat a neměl na sobě kromě obojku nic viditelného...Najednou se na GPS u silnice z Lipůvky na Tišnov ukázalo něco, co jsme věděla že je špatně...následoval telefon od lidí, co byli u toho a postarali se o mladýho než jsme tam dorazili..
Naštěstí existují díky myslivost kamarádi, kteří mi neváhali pomoci. Po 3,5hod operaci a vyřešení pneumotoraxu, jsem si ho dovezla domů (viz foto)...kde byl pod starostlivou péčí paničky a vůdkyně až do uplynulého víkendu:-)
A v sobotu 16.2. už šťastný Badys mohl 5 týdnů od operace za maminkou a "tetou"...starostlivě se o něj holky starají... Maminka kontroluje jizvy a Beky za paničku obstarává hygienu "intimních chlapských" míst :-):-):-)
