Povelikonoční výlet 2017 …
… aneb další výlet za naší německou kamarádkou a dlouholetou chovatelkou pracovních dlouhosrstých standartních jezevčíků v Německu –Gudrun Greb:-)
Tentokráte jsme se rozhodli vyrazit za Gudrun pro někoho možná trochu nelogicky, a to týden po velikonocích. Pravda, bylo by to na velikonoce mnohem pohodovější na čas, ovšem mělo by to drobný háček v tom, že bych nemohla s holčičkama absolvovat mými vrtochy vymyšlený Spurlaut (o tom více v samostatném článku).
Přes očekávané komplikace po cestě zejména na německých dálnicích, se nám povedlo i při volbě jiné (musím říci, že jednoznačně lepší) varianty cest zvládnout celou trasu úplně v pohodě a prakticky bez zdržení – hustší provoz kolem Frankfurtu je nevyhnutelnou realitou. Než jsme se nadáli, vítala nás cedule obce Busenborn a za ní již jen pár set metrů do kopce a lesů. Dorazili jsme na chatu, která nás čekala doslova s otevřenou náručí, respektive bránou i dveřmi:-) Sice zde chyběla „paní domu“, která musela „odskočit“ domů za smečkou a hlavně štěňaty, leč přesto stihla v chatě opět navodit perfektní domácí pohodu s rozpáleným krbem (ano, ano, každému z ČR se vnáší otázka „to tu nechá v klidu vše odemčené?“…). Obě holčičky si po dlouhé cestě ihned začaly užívat rozlehlé (oplocené) zahrady a stejně tak si můj skvělý muž tuto pohodu ihned vzal za svou a po krátkém rozkoukání se na zahradě a nezbytném doplnění tekutin:-) usnul v chatě v křesle.
Toho jsem využila k tomu, abych si s holkama vyšla na místní vrchol a častý to cíl turistických nadšenců – vrchol Bilstein. Pravda myslela jsem, že to bude kapánek dál, ale i tak to byla příjemná procházka, během které si i obě moje holčičky díky všude přítomným stopám přišli na své. Výhled zde je nádherný a kdo má chuť, může se i vzdělat z tabulí, popisujících danou lokalitu.
Po návratu na chatu jsem se od Ladíka dozvěděla, že příjezd Gudrun za námi se (jako vždy) posouvá o hodinku...no následně o dvě a ve finále jsme se s Gudrun vítali v objetí kolem osmé hodiny večerní. Přijela společně se svým přítelem Wolfgangem, kterého jsme samozřejmě také velmi rádi poznali, a musím říci, že takto milého pána „v letech“ (myšleno opravdu jen v tom nejlepším) jsem dlouho nepoznala. Navíc, když na uvítanou přiveze plný podnos vynikajícího jídla:-). Co mě ovšem nadchlo nejvíce a na co jsem se těšila již od chvíle, kdy se výlet domluvil, to nesla v náručí Gudrun.
Moje úplně první narozené štěňátko a jediná fenečka v prvním vrhu, Aranel Bekannie, alias Nelli. Již z fotečky co Gudrun poslala v jejich cca 3,5 měsících věku, bylo vidět, že z ní roste fenečka s krásnou hlavou. Ona nám roste ovšem do krásné sytě červené až mahagonové holky, s velmi dobrou kvalitou srsti a jak to tak vypadá, snad také s korektní kostrou a zdárně přezubující. Ihned se mi začalo honit hlavou, že jsem si ji měla nechat do chovu. To ovšem pouze do okamžiku, než ji Gudrun položila na zem. Ihned jsem pochopila její přezdívku „kleine Hexe“ a následně také to, proč na ni s Wolfgangem volají „Kroko“, jako krokodýl. Ta holka chvilku nezůstala v klidu, neustále musela něco kousat a s něčím si hrát:-) Má temperament, který dle slov Gudrun ani ona sama nezažila a velmi se těší, jak se bude projevovat její lovecké nadání.
Nemusím ani psát, jak pro mne bylo příjemné vidět, že spojení s Andym vyšlo a také toto štěňátko je v nejlepších rukou a ještě děla své paničce radost. Navíc je více než jisté, že když Nelli vyroste v šikovnou fenku a nebude žádný zádrhel v zubech atp., stane se u Gudrun chovnou fenkou a můžu si jen přát, aby zasáhla do chovu v zemi původu plemene.
Druhý den jsme se hned brzy ráno vypravili na zkoušku Hlasitosti na stopě zajíce = Spurlaut … o tom si však dovolím napsat v samostatném článku, který můžete považovat za první díl mého „poznání pracovního plemene jezevčík v zemi svého původu“.
(všechny fotky z výletu naleznete zde: bekannie.rajce.idnes.cz/2017_04_23_Vylet_do_Nemecka_Spurlaut/ )
(více fotek Nelli zde: bekannie.rajce.idnes.cz/2017_Vrh_A_-_informace_z_novych_domovu/)