A konečně máme po sezóně naháněk :-)
Vím, že jsem velká ostuda, ale nějak mi to při té hromadě práce a rostoucí Toničce - s tím zvyšování požadavků na aktivity s ní, nevycházelo vkládat reporty průběžně....
Sezóna naháněk začala naháňkou u Zdenčina domácího sdružení (možná jsou honební společenství, fakt nevím, takže se případně omlouvám) na Kývalce. Je celkem stylové, že na stejném místě jsme sezónu s holkama končily (ale nebudu předbíhat). První naháňka byla 14.11.2015 a musím potupně přiznat, že jsem se tam cítila jak prvňáček poprvé ve škole. Kromě Zdenky a jejího kamaráda Jarka jsem tam nikoho neznala. Všichni vypadali děsně profi a hlavně a především, celá naháňka tak probíhala i co do organizace a zabezpečení takových drobností jako je svačina či pohoštění po skončení. Výřad činil 9ks černé a 2ks škodné a 1ks vysoké zvěře. Foto nepřipojím, jelikož jak jsem již napsala, prostě jsem se tam "styděla" a nedovolila si fotit:-)
Další akcí byla naháňka od MS Veverská Bitýška dne 28.11.2015. Bohužel rozdíl mezi organizací akce tam a Kývalky byl tak propastný, že i já, která se skutečně považuji za tolerantní (jsem vždy ráda, že mohou holky makat), jsem byla po skončení hodně "rozhozená" a brutálně utahaná hlavně psychicky ... na Kývalce když není pes, hned se obvolává a zjišťuje, hned se kontroluje místo kde leč začala atp....tady když jsme se chtěli po kure... velké leči dostat zpět k autům, abychom ověřili a hlavně chytili případné nalezence než je střelci přejedou svými auty při přemísťování, setkali jsme se s velmi arogantním jednáním...nebudu dále rozebírat, ti co tam byli ví a ti co nebyli, nemusí zažít, třeba se to tam zlepší (na druhé naháňce neměli vůbec psi...). Svačina nebyla, což při lečích tak rozsáhlých jako měli tam nebylo zrovna košér (být hlady do čtyř odpoledne).
Výřad činil 5ks černé a 2ks škodné zvěře.
Podstatného ovšem v mém "mysliveckém životě" se zde něco událo. Poznala jsem dalšího blázna myslivce-pejskaře. Pravda trošku mu kazí na "kladném profilu" fakt, že jeho srdíčko si získal jiný pes než jezevčík, ale ono ti "kočkopsi" přeci jen ještě nejsou takové tupé nástroje na zabíjení, jako je tomu u většiny jagdterierů. Jsem ráda, že znám Jirku N. a děkuji mu tímto také za vtažení do naháněk ŠLP...o tom dále. Bohužel jsem ještě neměla příležitost poznat jeho bordíka, jelikož byl toho času ve stavu rekonvalescence od jezevce (a posléze znova - prase u Lesů města Brna, naháňka u nás Lipůvka) ;-)
Nečekaně a pro mne s vyčerpáním 2 dnů dovolené jsem se účastnila tak trochu jiného typu naháňky, a to hned dvou akcí od ŠLP Křtiny. První z nich byla ve čtvrtek 3.12.2015 v tzv. honitbě Hády, kam jsem se dostala již díky výše zmíněnému milovníkovi bordíků. Akce pro mě velmi příjemná a až dojemná (jako to slabší pohlaví si to snad mohu dovolit takto napsat). Zahájení s trubači MZLU, včetně zpěvu, kteří nemusím podotýkat jsou úplně jiná liga než kdekoliv potkávám i třeba na zkouškách z výkonu.
Teda teď jen zamyšlení - znám jednoho lepšího a excelentního pěvce, který by je strčil do kapsy, jen Juráškovi Štrajtovi k tomu chybí ten sbor trubači;-)
No ale zpět k naháńce. Naháňky u ŠLP jsou tzv. naháňky se slíděním, kde jsou střelci i vůdci rozdělení do několika skupin a tyto skupiny prochází konkrétní leč vícekrát tak, aby pokud možno vyhnali co mohli - teda jejich psi především:-) Ve čtvrtek jsem byla v malé skupince 3 honců se 4-mi psi+závodčí bez psa. Měli jsme malý leč o to zajímavější kus honitby nad koncem vesničky Řícmanice. Bohužel i když jsme černou viděli, nepovedlo se slovit. Na druhou stranu se povedlo jednomu kňourovi zaútočit na kolegu honce a toho od většího zranění, než spálené a pohmožděné nohy, zachránili kalhoty za 10tisíc...výřad od všech skupin činil ovšem krásných 23ks černé a 2ks škodné zvěře.
Hned den na to, pátek 4.12.2015 jsem se ocitla na další naháňce ŠLP, tentokráte v honitbě Vranov. Zde jsem se také po delší době viděla s naším dalším kamarádem Vlastíkem Boháčem (tentokrát bez psa). Celkem jsem byla zvědavá, jak budou holky fungovat, protože už toho měly za poslední týden celkem hodně za sebou. Opět se jednalo o naháňku se slíděním a opět jsme byli malé skupinka - 2 honci se 3-mi psi (moje holky a jagoš) + závodčí s křepelákem. Šli jsme pěknou leč ve smíšeném porostu, bohužel pro nás, když hoky společně s křepelákem zvedly krásný rudl, hnali jej do míst, kde nebyli rozestavěni střelci (teda závodčí byl přesvědčen, že tam být mají...).
Výřad činil 10ks černé a 1ks mufloní zvěře.
Další týden jsem odmítla účast na druhé naháňce MS Veverská Bitýška a nakonec byla s holkama v neděli 13.12.2015 na naháňce u kamaráda Rosti Moučka v jeho MS Přibyslavice (je zde předsedou). Naháňka příjemná, v komornějším duchu, méně střelců, leč pejsků dost. Krásné kusy černé probíhající kolem nás, příjemná svačinka a zakončení u výřadu se 4ks černé zvěře.
Co se týká naháněk, tak jsme pak absolvovaly s holkama již "pouze" dvě na Kývalce. Jednu 19.12.2015 a jako poslední pro nás jednu 16.1.2016. Nebudu opakovat to, co jsem psala hned v úvodu. Vše bylo shodné na každé akci - skvělá organizace, zajímavé leče, velká péče a starostlivost o psi, a to vše podtrženo vynikajícím pohoštěním po skončení akce v podobě excelentního jídla u Jelínků na statku.
Asi bych neměla zapomínat na hony, které jsem s holkama absolvovala v "našem domácím" MS Lipůvka - Lažany. Během tří sobot (7.11., 5.12.,26.12.) strávily s holkama tradičně příjemné dopolední chvilky na honech na drobnou. Všichni víme, že drobné již v dnešní době není nazbyt a u nás na sever od Brna je to opravdu tristní. Nicméně to nepokazilo fajn dojem ze společné akce, které doprovázeli jako vždy super nachystané svačiny a po dvou honech také velmi náročné poslední leče (obzvláště ta první stojí vždy za to). Holky se zde krásně proběhly, ale samozřejmě jejich práce nebyla tak patrná jako u naháněk, už i proto, že zde zase jako tradičně nejúspěšnějšími "lovci" byli psi od Ivoše (krátkosrstý neměcký ohař).
A co na závěr - no klasika:-) DĚKUJI MOC ZDENCE LEONHARDTOVÉ, které mě na většinu akcí dostala a také doprovázela na všech naháňkách. Uklidňovala mě na první naháňce u nich na Kývalce, když mi Annie po vypuštění zmizela a já netušila, co se bude dít (její první naháňka versus její daleké nahánění). Uklidňovala mě při pochybách, zda moje holky umí/neumí pracovat...a hlavně byla nepostradatelnou společnicí vždy po celý den během naháňky, při posezení u svačiny a při předávání rad jak ty naše "osobnosti" v kůži jezevčíka zvládnout a neztratit:-) Také děkuji Jarkovi za poskytnutí jeho epesního vozidla po dobu všech svačin u nich na Kývalce pro ty moje zašmudlené slečínky, které si tak mohly dostatečně odpočinout. Děkuji mu i za reporty práce moji mladší feny, díky kterým vím, že Annie je na naháňkách správně a prostě a jednoduše fakt maká!:-)