1.ročník setkání majitelů jezevčíků …
… aneb „pohodový “ výcvikový víkend a splněné přání:-)
Již velmi dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou na uspořádání výcvikového víkendu někde v mém okolí. V podstatě se to táhlo od dob, kdy jsem si pořídila Annie a díky její neunavitelné lovecké touze nahánět začala zase mnohem více poznávat honitby kolem mého bydliště. Ačkoliv sama nejsem rozhodčím z výkonu a nemám toho zase tolik za sebou, jsem přesvědčena, že když člověk dělá něco poctivě, bez povrchního zaměření a hlavně s láskou a nikoliv z donucení, může vždy svoje zážitky, nebo chceme-li zkušenosti, předávat dál. Ono totiž dozvědět se i to, jak se věci dělat nemají, není vůbec k zahození (zvlášť, když je to dostatečně včas:-)). No, a když se k tomu přidá ochota známých a zkušenějších pomoci, může se povést pěkná akce…
Nápad jako takový však přišel hlavně v době, kdy jsem poznala místo, kde se naše setkání uskutečnilo, a to „Jižní portál“ v majetku rodiny Koláčkových. Samotné umístění tohoto rekreačního objektu v údolí potoka Lubě mimo vesnickou zástavbu a uprostřed krásných lesů je naprostá bomba. Když se Vám k tomu přidá až neskutečná ochota a vstřícnost majitelů, kteří se o své hosty starají vysloveně v kruhu rodinném a je pro ně prioritou vyhovět jakémukoliv přání, včetně ubytování pejsků na pokoji zadarmo, nemáte důvod svůj sen/přání nezkusit realizovat. Vše je podtrženo tím, že pan František Koláček jako dlouholetý chovatel loveckých psů (JDS + nyní již přes 10 let bavorský barvář) a zároveň předseda mysliveckého sdružení Újezd u Černé Hory byl po našem prvním osobním setkání velmi nápomocen a ochoten mi jakkoliv pomoci, poradit. Hlavní bylo nalézt vůbec volný termín tak, aby bylo možno zájemcům o víkend nabídnout plné ubytování na portále. To se naštěstí povedlo vynikajícně, jelikož se nám to nepotkalo ani s žádnou klubovou, ani s OMSovou zkouškou a jako bonus jsem posléze zjistila, že se daný termín hodí také Míše Přibáňové a Františkovi Bábikovi, kteří mi dojeli pomoci po stránce odborné - výcvikové.
Po drobné propagaci přes kamarády se nám sešlo 8 jezevčíků, kde chyběl snad jen „mini“ hlaďák + jeden trpasličí dlouhán byl pouze jako „doprovod“. Samozřejmě se člověk nejvíce obává toho, aby nejen naplnil očekávání přihlášených, ale také aby si vzájemně všichni tak říkajíc „sedli do noty“. Oprávněně jsem nejen na letáčcích, ale také celkově při komunikaci se zájemci dávala najevo, že se nejedná o „vrcholný výcvikový kemp“, jehož cílem by bylo hned následující den složit zkoušky upotřebitelnosti, ale o setkání lidí, kteří se chtějí dozvědět něco více o svém psovi, vyměnit si zážitky a zkušenosti s jinými majiteli plemene jezevčík a při této příležitosti se naučit jak lovecký výcvik vést, na co dát pozor a vše si vyzkoušet v připravené honitbě. Tohle přesně jsem totiž já při pořízení své Beky před 6 lety těžce na jižní Moravě hledala.
Sešli jsme se všichni již v pátek na portále, kde se mohli všichni ubytovat a posléze si dát vynikající večeři připravenou paní Jaruškou a s úsměvem servírovanou její nejmladší dcerou. Poté jsme si řekli základní teorii k výcviku psa, včetně „druhů učení“, vysvětlení základních pojmů jako je „odměna“, „trest“, „povel“, „korekce“, ale i základní teorii k výcviku na barvě. Poté jsme se již věnovali „volné“ zábavě a poznávali se navzájem a musím sama za sebe říci, že jsem si byla hned po večerním večeru jistá, že se mi sešli na moje první jezevčíkářské setkání super lidičky (jen těch 5km domů na kole s čelovkou bylo poněkud náročných:-) ještě, že se mnou jel manžel:-)).
Po sobotní snídani jsme všichni vyrazili kousek od portálu do honitby MS Újezd u Černé Hory, kde byly připraveny nejen krátké a dlouhé barvy, ale také nikým nerušená místa na vysvětlení poslušnostních disciplín. Zde měl hlavní slovo František a Míša a musím říci, že se mi moc líbil aktivní přístup všech zúčastněných, kteří jen mlčky nestáli a nekývali hlavami, ale když měli v něčem nejasnosti, nebáli se ihned zeptat.
Po procvičení práce před barvou jsme již přešli k praktické ukázce výcviku barvy, a to od prvopočátku tak, jak je to pro začátečníky nejlepší, až po vypracování pár metrů dlouhé a několik minut staré barvy. Dopolední část dne jsme ukončili voděním na řemeni a vydali se všichni spokojeně na oběd. Po asi hodinové obědové siestě, kterou nevím, zda v úmorném teple potřebovali více pánečci nebo naši jezevčíci, jsme se již pěšky vydali na blízkou rozlehlou louku (pole, které je využíváno na seno). Zde bylo v plánu slídění a stopa vůdce, které opět pejsci vzhledem k jejich věku zvládli velmi pěkně.
Na závěr odpoledne jsme měli pro jednu zkušenější fenečku „z Měsíční paseky“ připravenu ukázku stopy šlapané, kterou přes prvotní obavy vůdkyně vypracovala i díky poněkud silnějšímu odéru spárků, velmi dobře. No a pak jsme si všechny pejsky odložili a mohli jít chystat talíře na grilovanou kýtu:-). Sobotní den se i díky profesionálnímu přístupu Míši a Františka velmi povedl a myslím, že jsme si ho užili i vůdci mezi sebou vzájemně. Milou návštěvou a historkami z výcviku jezevčíků nám večer zpříjemnil kamarád, chovatel dlouhánů, Peťa Svánovský s rodinou, za což mu za všechny zúčastněné děkuji. Stejně tak si s námi povídal i pan Koláček, který toho za svůj život po boku loveckých psů zažil nepočítaně.
V neděli jsme po snídani vyrazili s Míšou a Františkem nakapat dvě regulérní barvy pro dva zkušenější pejsky, kteří se na ně mohli těšit na dobu před obědem. Ostatní se díky znalosti místa mohli i bez nás přesunout na místo nácviku na velmi pěkné noře MS Černá Hora – Lhotky, za jehož zprostředkování ještě jednou chlapům velmi děkuji! Většina pejsků na noře začínala a tak bylo jen dobře, že mi v tento den pomohl kamarád a také dlouholetý chovatel jezevčíků Radim Ille, bez jehož perfektní Jůlinky by to asi šlo jen těžko;-). Radime MOC DĚKUJI za ochotu pomoci i takovéto mini akcičce. Po noře již bylo domluvené, že kdo chce a má to domů dále, může se rovnou vydat na cestu domů, a kdo má zájem, může se s námi vrátit kouknout na vypracování barvy a posléze ještě opět na vynikající oběd na portále.
Na závěr, jak je mým zvykem, děkování ... konkrétním osobám jsem poděkovala už během článečku, takže tady jen...
DĚKUJI RODINĚ KOLÁČKOVÉ ZA ÚŽASNÉ ZÁZEMÍ VŠEM ÚČASTNÍKŮM, BEZ KTERÝCH BYCH SI TOTO MÉ MALÉ PŘÁNÍ NESPLNILA! Věřím, že se budeme na portále setkávat, dokud to bude jen možné a budu tak poznávat i nové lidi, pro které je soužití s pejskem loveckého plemene jezevčík stejně tak velkým přínosem pro život, jako je to u mé maličkosti:-)