Barvářské zkoušky malých plemen - OMS Brno-Venkov, 4. 10. 2015
Tak jsme s Annie zase kousek dál. Máme za sebou letos určitě poslední zkoušky lovecké upotřebitelnosti a myslím, že čest dlouhánům hájíme s holkama jak můžeme a snad se mi můj sen na dobrý chov i ze stránky pracovní vyplní. Ale to jsem odbočila.
Již podruhé jsem vyrazila na zkoušky v neděli, a to do vesničky kde bydlí část mojí rodiny (bratr s maminkou) a bezpochyby velmi příjemný "správce" místní nory, pan Hytych. Byl tak hodný, že mi uvolnil místo pro jednoho ze svých psů, které měl na zkoušky připravené, jelikož tušil, že nalézt volnou kapacitu na BZ na poslední chvíli je nemožné (po zablokování mnou plánovaného termínu u nás v OMS Blansko díky povinnosti jít svědčit na svatbu nejlepší kamarádce).
Účast zde byla veliká, 17 psů a tři skupiny. Já si vylosovala číslo 8, tedy druhá skupina, která byla složena různorodými zástupci psů. Celkově byla účast na plemena pestrá, až nezvykle různorodé zastoupení - 4x jagdteriér, 5x borderteriér, 2x drsňák standard, 3x hlaďák trpsličí(!), 1x hladký foxík, 1x dlouhánka (moje), 1x karelský medvědí pes(byl nádherný!)...
Jako první se šlo pro mě netradičně na poslušnostní disciplíny, což při pohledu na moji napruženou Annie u mne vyvolalo vnitřní zděšení. Ale ctím to, co mě naučila moje drahá Monička a vždy dělám s holkama vše tak, jak to s nimi cvičím od mala. Tudíž disciplína č.1 - odložení na volno, s tou mojí puberťačkou! Nooo nic moc terén, daleko od pána, ke kraji houštin, po cca 2min se začalo v houštině ozývat praskání a byl zcela jasný příchod zvěře směrem k nám. Kouknu na pana rozhodčího a ten si mě doslova užíval a ukazoval neustále hodinky, kolik mě ještě chybí času. Po uplynutí stanovené doby jsem s úlevou došla k sedící Annie, která ač napnutá do výšky žirafího krku, přes se vůbec nehla a udělal mi převelikou radost oplacenou miliony pusinek na čumáček:-)
Další bylo vodění na řemeni, kde rozhodčí určili směr a počet "kliček" a "zatáček", ovšem zda to bude otočka kolem stromu č.1 nebo č.2 od cesty neurčili:-) Zde vše v pořádku, troufám si říct, že nejlepší vodění, co kdy Annie předvedla.
Poté jsme se již přemístili k místům kde byly nakapány barvy. Jelikož jsme za rozhodčí měli dva postraší pány (odpustí:-)), rozhodli, že se půjde od nejvzdálenější barvy k nejbližší (bráno z pozice zaparkovaných aut). Ja jsem byla vylosována co do pořadí, kolikátý pes půjde, jako čtvrtá. Následování před barvou, leč poprvé se střelcem po svém pravém boku, dopadlo také dobře a tak jsme mohly vyrazit na barvu. Tady jsem si nebyla úplně jistá, jelikož během pár nakapaných barev před zkouškou, pracovala Annie různorodě. Terén byl perfektní, začínalo se ve velmi nízkém, leč ne tolik hustém porostu smrčiny, přecházelo do takové té klasické paseky uprostřed lesa, trochu jsem čekala co se bude dít kolem několika fúr ležících větví, které byly vidět již z dálky, ale dopadlo to ok, až nad očekávání, kde jsem zase dostala lekci co do důvěry ve vlastního psa. Hle, v jednom místě zlom min 60° (používám hodnocení tvůrců barvy a rozhodčích), který moje holčička poznala luxusně a dokonce o své pravdě přesvědčila nakonec i paničku! Poté již klasický vysoký porost smíšeného lesa, odlehčení mojí holčičky v podobě asi minutového čůrání, aby pak během minuty dolétla jako raketa k ležícímu kusu, který si vzorně očuchala a k mému údivu i zahlásila. Pravda posledních pár metrů, kdy už měla kus jasně po větru to vzala po polní cestě, jelikož ona je přece jezevčík, tak nebude jak tupec chodit po každé kapce barvy, když už ví kde to leží!:-):-):-)
(opět slova rozhodčích)
Tím skončil naše působení a u nory v Čučicích, s vynikajícím guláškem (pravda já měla spíše tu šťávu a Annie za tu úžasnou barvu maso), čekaly jak dopadneme v celkovém pořadí. Výsledek nás ovšem velmi překvapil! Samé 4 a bezpochyby právě odložení na volno pro nás znamenalo nakonec vynikající 3.místo a já si vychutnala pocit bedny na zkoušce, kterou nepovažuji jako jiný za nejlehčí ze všech.
Děkuji moc mojí holčičce, že vní tluče to lovecké srdíčko, které má ovšem rádo také svou starší kámošku Beky, ve své práci a chováním mě nepřestává udivovat, proškolovat a nechávat v očekávání. S Beky se neskutečně liší a doplňují zároveň, ale jedno mají společné, jsou to naše holčičky!
