MSBLJ (Annie) a MFV (Beky), konáno 4. 7. – 5. 7 2015
Dlouho očekávaný výlet, společenská akce a lovecká zkouška v jednom, konečně přišel. Původně jsem měla jet jen já s holkama, ale týden před tímto víkendem mi čím dál vice bylo jasné, nejen že si vezmu velké auto, ať mám pořádný letiště ke spánku, ale taky to, že v něm budu spinkat se svoji milou dcerou. Jsem si jista, že je již dostatečně velká na to, aby mohla se mnou absolvovat co nejvíce jakýchkoliv akcí, kam ve volných chvílích zavítám. Nakonec vše dopadlo tak, že jsme zde byli celá rodina, ovšem můj milovaný manžel to vzal za námi část cesty na kole (celou by nezvládl před západem slunce).
Je důležité říci, že jsem tento rok vyrazila již v pátek, a to s dostatečným předstihem tak, abych si mohla vybrat místo na spaní dle svých představ. Sice jsem nedojela první, ale i tak se povedlo přistavit náš “pojízdný” obyvák k jednomu z přístřešků patřícímu již ke střelnici, a tím pádem v dostatečné vzdálenosti od radujících se účastníků u půllitru pivečka, a zároveň získat tolik potřebný stín (jak se dle očekávání ukázalo). Je fakt, že počasí nám prostě nepřálo. Tropické vedra nejsou příjemná nejen pro lidi, ale ani pro psy, které zde čekal pokus o co nejlepší výkon. Bohužel také moje malá beruška to nesla velmi těžko a máme za sebou další zkušenosti v soužití matky/otce s dcerou k nezaplacení (ostatně kdy se člověku podaří, aby mu jeho malé zlatíčko blinkalo v podstatě trávícím systémem nedotčený oběd přímo mezi „poprsí“…na to i moje velikost hrudníku stačila:-)).
No ale teď už k samotnému dění kolem pejsků. V pátek večer proběhla registrace účastníků MSBLJ a u nás, co jsme měli pejsky každého jinde, i na MFV. Poté, co jsme dořešili problém s mým členstvím/nečlenstvím ve SKCHJ, jsem holky obě zaregistrovala a zaplatila příslušnou sumu za jejich účast. Nakonec u nás bylo vše tak říkajíc vzhůru nohama, jelikož na MSBLJ s udílením titulu CACIT, nastupovala po úspěšně složených BL ve Stupavě moje mladá a dle mě nadějná Annie, a na MFV nakonec přeřazena Bek, která bohužel nevyhověla podmínce účasti na mezinárodní výstavě s ohodnocením minimálně VD. Páteční večer ještě přinesl losování pořadí na MSBLJ a myslím, že s číslem 23 jsem mohla být více spokojena, než nespokojena (bylo 80psů). O co větší překvapení nastalo v sobotu ráno, kde při losování pořadí sobotních účastníků MFV (zde jsou vždy obě kola v jeden den a psi jsou rozděleny na dvě skupiny), jsem si vylosovala opět číslo 23. Aneb jak klasik praví: „Tohle prostě nevymyslíš“
Sobotní počasí bylo pro všechny velmi náročné, a tak není divu, že každý vážil byť sebemenší krok, posun, přesun, … cokoliv na sluníčku, jehož síla dosahovala téměř teplot lávy hrnoucí se z právě vybuchlé sopky. Pravda možná trochu přeháním, ale koukajíce ten den kolem sebe, skoro bych řekla, že v ten den neplatilo známé Cimrmanovo:
„Teplé pivo je horší, než studená Němka“ :-)
Jelikož udržet si v ten den studené pivo k pití znamenalo, vypít jej na „ex“.
Annie měla sice relativně nízké číslo, ovšem i tak na ní již při vyzvednutí u auta bylo znát, že není úplně v pohodě. Mám pocit, že byla trochu mimo i z celkové atmosféry – přeci jen akci s takovým množství m psů a lidí kolem ještě nezažila. Nástup do nory byl ještě velmi energický a plný odhodlání. Bohužel jsme v prvním kole narazily na lišku snad největších rozměrů, co tam byla (info od normistrů, já ji ani neviděla!), a tak Annie po 2 minutovém snažení u druhého zlomu, vyběhla ven nadechnout se čerstvého vzduchu. U tohoto prvního opuštění nory ještě vešla úplně sama, ale poté již bylo patrné, že není v kontaktu s liškou a pan rozhodčí Coufal velice správně naše první kolo ukončil s konstatováním „fena neuspěla“. Mně se potom honilo jen hlavou, zda se jednalo opravdu jen tzv. o blbý den nebo se to promítne i další práce v noře. Naštěstí jsem ovšem musela začít myslet na svou druhou holčičku, kterou ten den čekala obě kola na MFV.
Přiznám se bez falešné skromnosti, že jsem u Beky očekávala rozhodně více, než práci hlásiče. Vím, že práce v přírodě je o něčem jiném, ale i výsledek z Polska a další mě utvrdili v mém přesvědčení o výsledku. Nutno říci, že Bek obě kola předvedla perfektní výkon, kdy opravdu jen nevyblafávala, ale neustále se snažila něco vymyslet a do lišky šla. Bylo však jasné, že nechce „chytit“, ale vyhnat. Bohužel se to ani jednou nepovedlo a tak výsledkem byla I.c./II.c. Hl. Samozřejmě to neměnní nic na tom, že jsem přesvědčena o kvalitě této feny a její práci zde na Slovensku lze považovat za velmi dobrý trénink do přírody, jelikož co už mám malou zkušenost, tam ty lišky nejsou zdaleka tak ostrý jak zde.
Velmi dlouho jsem řešila nejen v sobě a se svým mužem, ale i hodně s lidmi, kterých si co do znalosti loveckého výkonu psa vážím, zda v neděli jít s Annie na druhé kolo MSBLJ. Nechtěla jsem svoji holčičku zradit… Nakonec jsem ale usoudila i vzhledem ke zkrácenému časovému intervalu práce na 5min, že do toho půjdeme. Volba to byla správná, jelikož chvilku potom, co Annie narazila na škodnou, ji dotlačila do 3. kotle a zde pracovala jako hlásič až do konce limitu. Annie je mladá fena a rozhodně ji nelze její výsledek vyčítat. Na vše má času dost a v přírodě již v souvislosti s tímto druhem práce loveckého psa své kvality ukázala v 15. měsících (a troufám si říci, že to někteří ze "soutěžáků" neukáží ani za celý život) !!!
Fotečky bohužel žádné nemám, i když jsem se původně domlouvala s Terezkou Krettkovou, že by mi hlavně Annie vyfotila již na nějakou reprezentativní foto…nakonec jsem vzhledem k přetrvávajícímu tropickému počasí a s tím spojeným „rozpoložením“ mé berušky Toničky, ihned po ukončení druhých kol na MSBLJ, nabrala směr domov…¨
Jsem moc ráda, že jsem se této akce opět mohla účastnit a kromě příjemného setkání s kamarády, kterými jsou zejména moji tři mušketýři (Zdenka, Vlastík a Radek L.) z řad majitelů jezevčíků a troufám si říci po roce známosti (protože právě loni na MFV naše přátelství započala) také dobří přátelé! Jsem také moc ráda, že jsme se s našim obytným obývačkem uhnízdili hned vedle Moničky Illové se Standou, Janičky a v neposlední řadě Jardy Horského, kteří nejen mě, ale i mému muži zpříjemnily nejednu minutku a uspokojili jak chuťové pohárky „masové“, tak dbali na náš řádný pitný režim;-)
A klasika na závěr – PODĚKOVÁNÍ:
Děkuji Martinu Kováčovi a celému SKCHJ nejen za pořádání takovéto akce, ale také za to, že mezi sebe neustále pouští také majitele dlouhosrstých jezevčíků se svými miláčky. Nemyslete si, my všichni víme, že ty naše „zarostlé“ zlatíčka nejsou od přírody tak ostrý jak drsňáci anebo i hlaďáci, ale i přesto mezi ně patří a myslím si, že by nebylo správné je kvůli výkonům ve formě hlásiče úplně odepsat…. Já věřím, že se mi povede ve svém budoucím chovu, jestli (a hlavně dokud) mi budou síly stačit, ukázat, že i dlouháni jsou pracovití a dobře se učící jezevčíci a jednou Vám všem „natrhneme prdel“ ;-):-)