Polsko - 23.5.2015
Tak jsem se po měsíci vydala opět na získání nových zkušeností na poli pracovních zkoušek jezevčíků. Jelikož jak píši v první větě, šlo o něco nového, hlavní roli měla mít opět Bek a troufám si říci, že se postarala minimálně v sobotu o velký poprask. Nicméně nebudu předbíhat a tak vše popořadě:-)
Jak jsem již avizovala v našem kalendáři akcí, vyrazily jsme s Bek poprvé do Polska na jejich pojetí kontaktního norování. Vše jsem měla zařizované přes mou dobrou dušičku „ze severských krajů“ Moravy a v oblasti norování bezesporu odborníka na slovo vzatého – Radka L. Jelikož nepatřím mezi lidičky, co rádi jezdí tak daleko až v den konání akce, vyrazili jsme již v pátek. Množné číslo tentokrát znamenalo i po mém boku v autě sedícího Ladíka, který se nás do Polska vypravil podpořit, udělat několik foteček a bezesporu také si odfrknout od pracovního vytížení, které má v posledním roce hodně velké. Musím říci, že i přes to, že jsme volili přímou cestu, která je od nás z Lažan stále „rovně nahoru na sever“ … neboli jeli jsme po klasických silnicích a nikoliv dálnicí na Ostravu a pak dálnicí v Polsku … proběhlo vše v pohodě. Je ovšem jasné, že polský řidiči jsou prostě polští řidiči. Ale je fakt, že bude něco pravdy o jejich vysokých pokutách, protože si doma nedovolí jezdit tak moc jak hovada, jako u nás. Do místa určení jsme dorazili kolem půl deváté večer a byli přivítáni veselími účastníky zájezdu z již zmiňovaných „severských končin“ ve složení Radek, Petra, Patrik + Patrik (2 generace) a jejich mamča Monča (snad jsem nespletla jméno:-)). Tomu všemu velel, teda aspoň si to myslel, jejich polský kamarád Gregor, který nám zařizoval vše ohledně přihlášek na zkoušku. Ubytování bylo na pohodu přímo v areálu loveckého spolku a tak člověk nemusel řešit v kolik ráno vyrazit, aby stihl začátek. Druhý den ráno jsme po překvapivě vynikající snídani v podobě švédských stolů tedy vyrazili do místa dalšího děje.
Vše ohledně pravidel jsem měla tak nějak nastudované, velké dík v tomto patří Tereze Krettkové, která má z loňska na webových stránkách jejich CHS z Heneberk perfektně popsán průběh zkoušky, včetně hodnocení. Já jela do Polska hlavně pro zkušenost, zajímalo mě, jak to vypadá a taky jaká je zde na loveckých zkouškách atmosféra. Musím říci, že zde byli všichni velmi pohostinní a milý a v organizaci a celkově vzhledu celého areálu by mohli směle konkurovat německé preciznosti (což bych já, vzhledem k pracovním zkušenostem, u Poláků nečekala). Celý den bylo veškeré občerstvení zadarmo, a to občerstvení velmi pestré a dobré!!! Nebo někdo by řekl v rámci startovného, to ale bylo dokonce nižší než na SK. Původně jsem se bála, že neudělám poslušnost před norou, musíš dát vodění (to sem neměla strach) ale pak pustit psa v areálu a přivolat. Naštěstí to bylo kousek dál od nory a rozhodčí, když viděli, že pes začíná větřit lišky (nebo ty srny co jsem ráno při venčení Bek viděla), hned dali povel k přivolání, takže pohoda. Navíc upřímně, u nás musí být lovecké zkoušky psů v otázce poslušnosti na jiné úrovni než v Polsku a hlavně Německu, jejich psi zde, no katastrofa, u nás by uspěli tak max. se známkou 2 nebo by letěli, a to hlavně z vodění.
Po úspěšně proběhlé poslušnosti jsem přešla k noře a viděla, jaké mají lišky a mé obavy se změnili v jasný obraz neúspěchu, jen s dvěma možnými scénáři – buď se Bek nepovede s liškou pohnout od druhého kotle a bude ji zde hlásit do konce limitu anebo dojde dokonce k dotlačení mého psa zpět do prvního kotle – oboje = neuspěl. V nejlepším jsem čekala, že prcina lišku dotlačí aspoň do třetího a tam ji bude hlásit do konce limitu = III. cena. Většina lišek šla od druhého kotle proti psovi a opravdu jen ti velcí drsňáci je potlačili do třetího a pak záleželo na lišce, některé se nechali otočit v "hrušce" a šli ven, některé skončili chvatem.
Když se blížilo naše pořadí – číslo 29 z 53 – šla jsem se s Bek připravit kousek dál od nory (přeci jen je to uječená hysterka:-)), ovšem na stranu, kde byly schovány v boudě lišky. Bek tak viděla svou lišku od začátku až k noře, viděla pěkně rostlou kmotru, štěkající na ni a psi kolem už v kleci. U prvního kotle jsem si byla jistá skvělým hlášením, Bek byla nabuzená, a po pár výštěků ze strany lišky i poklopy poskakovali (na to jak je malá). V tento okamžik jsem ještě normistrům a rozhodčímu říkala:
„Ona je hlásič a jen možná lišku otočí, když bude liška "chodivá", určitě nic víc, budu ráda za jakoukoliv cenu“
Jenže, nejen že liška proti ní vyrážela už v prvním kotli za mřížkou, ale vyrazila ji vstříc i po otevření z druhého. Myslela jsem, že to bude konec… najednou ale vidím, že Bek ji potlačí zpět do druhého a teď už jsem měla "mrákoty“ a nepamatuji si nic moc, kromě velmi zvláštního pocitu u srdíčka … dle toho co dělali rozhodčí jsem si já myslela že je něco špatně, třeba jako že liška dusí Bek či tak… ale hle… výsledek (na Polsko pravda nevýhoda, jelikož znamenal diskvalifikaci na další den, ale pro mě důležitý posun v práci Bek):
CHVAT, ona potom, co jí liška nechtěla couvnout, dala nekompromisně chvat v druhém kotli za 18s (ale věřte mi kdo znáte Bek, ta liška byla dvojnásobná, bylo vidět, jak je vytahovali)!
Pak jsem ještě poprosila paní Lenku Fairaislovou, co mluví polsky, zda by se mi zeptala, v jaké části těla to byl chvat, kož Poláci to nerozlišují. Dle normistra to bylo v oblasti hrdla. Zda by to Slováci uznali, jako čisté hrdlo fakt netuším, neviděla jsem to, jako vůdce jsem dle pravidel zůstala u vsuku a přes hlouček rozhodčích a normistrů nebylo vidět. Celkově to vnímám pro Slovensko v létě jako velký posun a je to pro mě paráda. Skoro bych řekla, že ti dva v zimě náhodně potkaní jezevci mi holčičku procvičili…
Těžko popisovat jak jsem byla mimo a skutečně překvapená… jestli jsem čekala nějaký výsledek, tak tenhle teda určitě nikoliv!!! Navíc skutečnost jediného zástupce dlouhánů, tuto radost hodně zvětšovala. Německá skupina účastníků se kolem nás rázem slétla jak vosy na bonbon a zjišťovali, jak jsme na tom s dalšími zkouškami lovecké upotřebitelnosti a rodokmen a že určitě německá linie…ještě že mi přispěchal na pomoc můj německy mluvící muž. Hned zjišťovali, kdy budou štěňátka a my je museli zklamat, že nemáme zub:-(
Druhý den jsme ovšem nemohli díky pravidlům v Polsku startovat, což mi zkazilo radost pouze v té rovině, že jsem nepodpořila zbytek Čechů. Jejich výsledky z prvního dne však byli excelentní a zanechali zde už v sobotu velký dojem. Výsledkem prvního dne bylo totiž první místo paní Zwillingerové s fenou jejího chovu Tora Zwi-le-ro, druhé místo Petry ze Studénky také s fenou vlastní linie - Cora Jova Dolinka, pak další skvělé umístění Radkových kluků - Iros z Oravskej Magury a Jon z Šuchovho dvora a trpasličí drsňačky Borůvka z Pradědova revíru jeho kamaráda Patrika – všichni vyhnání! Moje brněnská jezevčíkářská guru Zdenka s fenkami svého chovu - Angie chvat a Brenda (obě Bella Morawia) první den neuspěla (předběhla lišku, chudák nechápala, co se stalo). Pak zde byli ještě další pejsci z ČR, jako hladkosrstý trpaslík s očiskama, že byste mu odpustili úplně vše – Honzík Šebířovské Podskal, tomu se to moc nepovedlo a liška jej přetlačila do prvního kotle, potom dva drsňáci od Michaely Novotné – Shumy Della Val Vezzeno a Del Piero z Rostěnických boří, tam jeden měl určitě vyhnání, jen nevím, který to byl:-). Pak zde byli ještě dva trpasličí drsňáci, ale nějak je nemohu najít v seznamu. Každopádně fenečka od paní Fairaislové předvedla zajímavou práci, kdy už to vypadalo, že po menším výprasku od lišky se od hrušky vrací ven z nory, naštěstí pro ni těsně před prvním kotlem si to rozmyslela a vrátila se nakonec lišku vyhnat:-).
(všem pejskům a majitelům se omlouvám za případné zkomolení plného jména, je to dle katalogu přihlášených psů z Polska a ten jaksi má např. Bek jako drsňáka…:-))
Bohužel z druhého dne mám již jen neúplné info o výsledcích a tak pouze vím, že Petina fenka měla nedokončené vyhnání, chlapi od Radka si oba kousli a tak severskou výpravu „drsňáků“ musela zachránit trpasličí Borůvka, která získala CACITa. Brenda od Zdenky siodvezla nakonec po poctivém boji v třetím kotli aspoň III: cenu jako hlásič, ale důležité je, že se posouvá při každé své zkušenosti dál a dál a její vytrvalost je nezpochybnitelná.
Celkově s pohledu ochránců přírody, kdybychom počítali, zda vyhrávali lišky nebo psi, myslím, že by to bylo velkým vítězstvím lišek, protože ke kontaktu v pravém slova smyslu v Polsku dochází skutečně minimálně a když, tak to odnáší škrábanci psi a nikoliv lišky.
Na závěr bych ráda, už jste si jistě zvykli, poděkovala RADKOVI LOVASOVI. Je to sice velký svéráz a klasický ogar z Mordoru (můj osobní název pro část Moravy blíže Ostravě), ale za tu chvilku co mám tu čest fungovat vedle nejlepšího psího plemene, kterým pro mne bude asi již navždy jezevčík, mi tento človíček pomohl nasbírat hromadu zkušeností a zařídil hromadu věcí a to jen pro jeho dobrý pocit, nic víc z toho totiž nemá. Toho si velmi vážím a jsem mu vděčná!
PS: Rady neboj vím, že za vděčnost si nic nekoupíš a tak na Slovensku očekávej panáčka:-)