První informace o odchovu …
… aneb nervózní chovatelka, nevěříc svému dobrému pocitu z umístění svých prvních štěňátek:-).
Ačkoliv jsem si v době, kdy naše první jezevčí „ratolesti“ zdárně přibývaly na váze a rostly ve zdatné zástupce svého plemene říkala, že stejně nelze nikdy na 100% zaručit ideální výběr nových domovů, měla jsem nakonec při odchodu štěňátek a osobním setkání s novými páničky velmi dobrý pocit. Je pravda, že malou výjimkou byl export jediné fenečky do Německa k naší přítelkyni Gudrun Greb, kde jsem neměla nejmenších pochyb, že se bude mít jako v ráji.
Také to byla ona, kdo mi jako první popisoval do telefonu události, které s fenečkou zažívá a jak se malá Nelli sžívá se zbytkem smečky, ale i s novým domovem. Nelze opomenout přezdívku, kterou díky svému temperamentu a silným loveckým vlohám po pár týdnech dostala = „kleine Hexe (malá čarodějnice“) :-) příští víkend bych měla Nelli vidět osobně díky cestě do Německa, snad se to povede...
Ještě před Nelli však mateřské „náručí“ opustil náš milovaný Alcohtar, který ve svém novém domově v malebném kraji na rozhraní Beskyd a Javorníku, na samotné hranici se Slovenskem v obci Francova Lhota, dostal jméno Eduard. Zprávy o něm jsme obdrželi tento týden společně s aktuálními fotkami a velmi nás těší, že i tento šikovný „klučina“ již projevuje své lovecké vlohy a zároveň si udržuje netradiční zbarvení červené s příměsí černé. Nejen z mailíku, ale i s fotek je patrné, že si kluk jeden šikovná nemohl domov vybrat lépe a žije si jako v bavlnce. A co víc, ještě je mu díky letitým zkušenostem s plemenem jezevčík tolerována ona pověstná tvrdohlavost, která se dle slov paničky začíná již nyní v půl roce věku viditelně projevovat:-)
Nejdelší dobu až do věku 10. týdnů s námi zůstal druhorozený Attanóno, aby se nakonec přestěhoval jen o cca 20km od své maminky do města Boskovice. Toho jsem využila společně s majitelem Andyho = tatínka vrhu, kamarádem Láďou k tomu, abychom využili pozvání jeho nových páničků a cestou ze spádové schůze KCHJ konané v polovině března nedaleko, jsme se na klučinu, který dostal jméno Baks, dojeli podívat osobně. I toto štěňátko se má jako v bavlnce v domku s pěknou zahradou a milujícími pánečky, kterým zdárně pomáhají všechny jejich vnoučata. Byla jsem velmi ráda, že jsem udělal radost Láďovi, který byl z pejska nadšen, a společně jsme si mohli jen odsouhlasit, že spojení Annie s Andym byl skutečně správný krok pro chov dlouhánů u nás na Moravě (no dobrá, možná i v celé ČR:-)).
Další fotky lze nalézt opět v albu na adrese:
bekannie.rajce.idnes.cz/2017_Vrh_A_-_informace_z_novych_domovu/