Výcvikový tábor Rozvadov zakončený BZH+LZ
Asi by člověk neměl začínat článek o týdenní akci tím, co si uvědomil na jejím závěru. Ale ne každý dokáže číst mé delší reporty až do konce a já to, co chci v úvodu napsat, cítím jako to nejpodstatnější z celé akce! Na tábor jsem jela upřímně s pocitem, že při výcviku Beky, dělám někde chybu a tu chybu je nutné za pomoci „zkušených výcvikářů“ nalézt a odstranit (uvozovky jen proto, aby když to budou číst, neměly moc velké ramena :-) ). Mám doma přeci jen již tu druhou ďáblici a na tu budu potřeba jiný „bič“. Po dni a půl mi bylo jasné, že jediné, co by mohlo zabránit složení plánovaných zkoušek, bude aktuální nálada mé milované Beky při „poslušnostních disciplínách“, zejména pak odložení. Nechci psát hned na začátek komplet výsledek zkoušek, ale celý týden co do výcviku, soužití mých feneček s ostatními psi a lidmi a hlavně průběh zkoušek mě přesvědčil o jednom:
BEKY JE MOU ŽIVOTNÍ FENOU! Rozumí mně, když mám mizernou náladu ... dokáže se se mnou radovat, když jsem veselá ... vycítí vždy okamžik, kdy potřebuji, aby udělala i to, co ona sama nenávidí a UDĚLÁ TO! Nezáleží na tom, že nemůže být chovná díky chybějící P1, že nemá jako dlouhán srst tahající po zemi a asi ani nikdy nevyhraje díky stále se učící paničce žádný memoriál nebo klubovou soutěž…. JE TO FENA PRO MĚ ŠPIČKOVÝCH KVALIT ZEJMÉNA TĚCH POVAHOVÝCH A PŘI PRÁCI ZE SEBE VÝDÁ VŽDY MAXIMUM A TO MĚ STAČÍ!!! Na co by mi byl pes s všestrannými vlohami, když bychom si nerozuměli a on tím pádem ani nepracoval nikdy naplno i třeba jen proto, že to jeho panička chce, ale on už na to vážně nemá náladu, když ví, že tam ta zvěř není :-)
No a jak to vše celý týden bylo … napíšu jen ve zkratce a v podstatných bodech, jinak bychom vyčerpali limit našich webovek. V neděli kolem poledne jsem po důkladném uklizení celého domu (přeci jen jsem ponechávala doma 20. měsíční dceru s tatínkem a na pomoc jim dorazila tchýně), vyrazila vstříc cestě přes celou republiku – do Rozvadova. Ještě jsem dopřála hondičce po cca 4letech myčku, aby si ti Čehúni nemysleli, že mi na Moravě nemáme na to, umýt si auto! Holky jely poprvé již ve vetší přepravce, která jim posloužila na celý týden i místo boudičky a myslím, že se velice osvědčila! Po příjezdu až na místo určení, tedy tzv. Kótu Hraničky, jsem se seznámila s dalšími spolubydlícími. Bylo nás na pokoji dohromady 11 ženských, ale nelekejte se, z toho 6 bylo těch 4nohých. Sestava feneček byla – mé dvě dlouhánky, dvě hlaďačky Olinky, jedna borderteriérka Bezinka s paničkou Zuzankou (obě vzor slušnosti) a jedna trpasličí drsňačka Alma s paničkami Dášou + Janou. Dá se říci, že i přes čistě ženské obsazení proběhl celý týden na pokoji bez větších „psích rozepří“. Mému "srdíčku" a taky posteli:-) byla nejblížší Zuzanka s borderkou a těším se z jejich úspěšného složení BZH+LZ+ZN a doufám, že se zase někdy uvidíme!
Teď nevím přesně, kolik bylo celkově psů, ale sešli se zde skoro všechny rázy jezevčíků a k tomu ještě kromě zmiňované Bezinky i jagteriérka Kačenka a dva „jagíci“ výcvikáře Venci Kučery (všichni od nás z Moravy). Po ještě nedělním vyzkoušení pejsků u nory bylo jasné, že Beky se bude těšit přízni čistě skupiny dlouhánů, pod vedením „skoro chovatele“ Pavla Dobeše (majitele CHS z Malešínského údolí, odkud pochází její maminka a zakladatelkou stanice byla Bekčina babička Pegi z Předních pecek, po které zdědila vlohy norovat). Celý týden jsme tak trávily ve společnosti dvou „Ameráků“ – prvním byl pes Kimmy Amery se skvělým vůdcem a člověkem Martinem a druhým „Amerákem“ byla vůdkyně Barča Spalová:-) a její „ukrajinec“ z Běloruska Hardy (dál nevím, já na ty cizí jazyky nejsem…). Nemá cenu popisovat dny výcviku, můžu jen za sebe říci, že jsme si hodně všichni sedli a mohli jsme spolu debatovat od výcviku psů přes válku v Afghánistánu až po naše zkušenosti s bezohlednými řidiči atp., a nikdy jsme se nepohádali! Co se týká naší psí skupinky, tak Any s námi v lese dohromady byla jen první den, jelikož její vlohy jsou evidentně už rozvinuté naplno a byla prostě k neudržení a tak vzorné slídění, co předvedla první den, by mohli asi závidět všichni. Stejně tak, její chování u nory, v noře (kam šla sama) a u kusu ukázalo, že mi bude dělat pracovně velkou radost a poslušností s jejím temperamentem to bude oříšek kočírovat! Nicméně další její pobyt byl ve znamení socializace a taky zvykání si o samotě bez Beky, což nebylo určitě k zahození. Navíc měla své hodiny s paničkou vždy po návratu z honitby několikrát za den, kdy Bek potřebovala stejně spát a neměla náladu na neunávnou Any. Kimmy to byl prostě náš miláček, krasavec a skutečný psí dobrák, který i přes to, že byl v pondělí v lese poprvé ukázal, že je vlohově velmi nadaný a potvrdil to úspěšným složením BZH v I.c. a ZN obstál (84b). U Báry se vzhledem k její rodinné příslušnosti samozřejmě předpokládalo, že Hardy bude již vše umět a všemu rozumět a bude nutné vypilovat pouze drobné hranky na tomto „drahokamu z Běloruska“. V podstatě tomu tak bylo, jediné co jsme netušili, že nemá rád holky z Moravy (teda ty lidský) a já to odnesla při snaze zabránit mu opětovnému útěku na silnici, odkud se vrátil po vyhnání zvěře a již málem sražen autobusem … “Mea Culpa“ = asi špatné chycení v zátylku (můj předpoklad, že jsem chytla částečně reflexák a ten se mi pak protočil v ruce) a následné drobné pokousání, která po naléhání všech výcvikářů a hlavně šéfky celého tábora Moniky (a tu se dle mě nevyplatí neposlechnout), skončilo ošetřením všech drobnějších a jedné hlubší díry od špičáku s jednou mašličkou v místní poliklinice. Naštěstí paní doktorka i sestra mají doma psi a nejednalo se o žádné hysterické dámičky v bílých pláštích! No rodinu Spalových to stálo 90,-Kč poplatek a flašku Jägermeistra (což doteď nepochopím, proč kupovali, vždyť jsem ani neomdlela!!!!!)
Přeskočím bujaré večírky a následné kocoviny a hupem se dostanu ke zkouškám z lovecké upotřebitelnosti. Moji spolutábornící prominout, že vychválím jen svou fenu, ale článek musí mít konec… V pátek 11. 7. 2014 jsme nastoupili v počtu 11 psů na Barvářské zkoušky honičů. Příjemné bylo, že jsme nakonec byli všichni dlouhání spolu a k nám přibyl místní hospodář Kolowratů, pan Ábel (možná se to píše jinak) s drsňákem Benem a krásná německá křepelačka s vůdcem panem Švecem (mimo jiné dlouholetý rozhodčí). Vše probíhalo v pohodě, jen Bára si zde vybrala pověstnou zkouškovou smůlu, kdy se jí Hardy na odložení zvedl po cca. 2 minutách a bohužel poodešel až na napnuté vodítko – výsledek samozřejmě známka 1 (Hardy se za celý týden nezvedl ani jednou!). Zde se dostavám k povaze mé Beky … ta naopak ani jednou nevydržela na odložení v pohodě s tím, že to mělo různé podoby a projevy během nácviku od odchodu po výstřelu hledat tu „střelenou zvěř“, až po zvedání se v první minutě s pomalým plížením k paničce. Nu což, samozřejmě na jistotu na řemeni jsem Beky důrazně odložila do krásně vyhrabaného „místečka“ a ponechala vše osudu s tím, že jsem si daleko od všech vytáhla svačinu a najedla se (můj projev nervozity = jím nebo panákuju, což zde samo nešlo). Výsledek – Beky se ani nehla, ani neposadila, prostě byla jak přibitá hřebíkem! Následné disciplíny v pohodě a to i chování u kusu, který v teplých dnech a po několik přenosech již nebyl úplně vábný na pohled ani na čich (Beky mršiny nemusí). Jen jsem zase byla upozorněna, ať více věřím své chuťové feně a nestahuji jí ze stopy. Další den nás čekala již ale dle mého názoru větší křest ohněm, a to LZ. Navíc jsme se vylosovali opět ke křepelačce a drsňákovi Benovi, tedy místní myslivce, ale hlavně k velmi přísným rozhodčím Vencovi Kučerovi a Jardovi Horskému. Jako první jsme šli na drobné disciplíny, začínající slíděním. Startovní číslo 2 nám dávalo jistou naději na přítomnost zvěře. Bohužel naděje celkem rychle uhasla a o to delší bylo předváděné slídění – disciplína, kvůli které jsem loni nešla na LZ a měla za to, že Beky prostě neslídí a jen nahání…výsledek, cituji rozhodčí: UKÁZKOVÉ SAMOSTATNÉ SLÍDĚNÍ FENY, NEJLEPŠÍ ZE VŠECH PSŮ, A TO BEZ POMOCI VŮDKYNĚ (tím bylo myšleno, že jsem s ní nechodila doprava a doleva, ale šla si svou přímkou rovně dopředu). Ostatní disciplíny v pořádku, včetně barvy, kde jsem sice opět chvíli znejistěla, ale už jsem věřila více než den před tím a Bek šla skutečně neomylně! Jen nahánění (nyní dle nových ZŘ „vyhánění zvěře z houštin“, které jsme dělali jako předposlední – nebylo bráno jako součást při slídění, kdy na konci při snaze nalézt zvěř všichni pejsci poctivě šli do totálního „bordelu“ a hledali min. těch 10min – již u Beky ukázalo únavu v tom, že si prohledala houštinu, ale dle mě nikterak daleko (i když vidět nebyla) a cca 2-3krát byla pobídnuta ukázáním ruky dál do houštiny. Dostali jsme známku 3 a souhlasila jsem s ní, i když v duchu doufala již v samé čtyřky. Rozhodčí v naší skupině nikomu neublížili, ale také nic neodpustili! No ale nakonec jsem to pokazila při úplně poslední disciplíně vodění na řemeni, kde když nám rozhodčí ukázal trasu mezi stromy, kudy máme jit, nějak jsem se ztratila a po kraťoučkém zastavení abych se ujistila, si Bek nevšimla, že už zase jdu…no škoda, protože kolem stromků jsme šli prý paradoxně nejblíže a ona šla vzorně za paty (to se naučila sama v terénu), aby se neobmotala jak třeba Ben… ale je to další zkušenost k nezaplacení. Takže výsledek LZ byl samé 4 a vodění a nahánění 3. Samozřejmě dělám vše na jistotu na řemeni, na hrdinství je ještě čas a druhá fena doma! Vítězem LZ se stala Bára s Hardym, která byla ve druhé skupině, ale dle výsledku myslím, musela mít samé 4 a tak si vynahradila smůlu ze dne před tím a moc jí gratuluji!
Závěrem, jak je mým zvykem – VELIKÁNSKÉ PODĚKOVÁNÍ MONICE ILLOVÉ A PAVLOVI DOBEŠOVI. Monice za to, na jak vysoké úrovni tuto akci dělá a já mám s čím srovnávat, byla jsem na více výcvikových akcích jako majitel loveckého psa amatér a skutečně „tempo“, které je zde nasazené, je v dobrém slova smyslu náročné k zalknutí :-) Na druhou stranu nás bylo ve skupinkách po třech, max. čtyřech psech, což bylo dle mě maximum, aby se zvládalo. Stejně tak kuchyně, kterou Monika zajistila, byla vynikající a to, co kuchařky dokázali vysloveně v polních podmínkách uvařit pro počet cca 30lidí nebo i více (fakt nevím) – neuvěřitelné! Monča je navíc typ ženské jako já – přímá, vše říká lidem na rovinu do očí a nic sobě ani jiným nenamlouvá, a i když se tvrdí, že dvě stejné baby se dříve či později zabijou, Monča se doufám stane i do budoucna mojí kamarádkou (už jen proto, že jsme od sebe za humny). Pavel byl vynikající vycvikář naší skupiny, který nic neodpustil a neustálými kritickými poznámkami lidi až deptal :-) Ale na druhou stranu, když už jsme nebyli třeba u Beky vůbec schopni přijít na to, jak odložit (drsnější, ani mírnější už být nešlo…), neváhal s člověkem vyjet i brzo ráno, kdy ostatní výjimečně ještě spali a pilovat to! U mě také převažuje radost nad tím, že jsem potkala člověka, který je věrný dlouhánům a věrný chce zůstat, dlouhánům používaným v myslivecké praxi! Navíc majitel CHS, kde má Beky své kořeny…a v neposlední řadě si troufnu říci, že velmi pohodový, upřímný a rovný člověk a také pevně doufám v naše pokračující přátelství!
PS: fotogalerii dodám pozděj snad...a omluvte chyby...